Tak a je dobojováno!
Jsa inspirováni výkony našich sportovců, uspořádali jsme i my zimní střediskovou olympiádu u nové klubovny. Aby iluze skutečné olympiády byla dokonalá, vyčkali jsme s jejím zahájením na den, kdy teplota poklesla na -15°C. Bylo to v sobotu 3.3.2018. Díky hojné účasti mohly být do programu her zahrnuty hned čtyři disciplíny, až na jednu vpravdě všechny olympijské. Pětičlenná družstva závodila v jízdě psích spřežení, tříčlenná v curlingu, dvojce ve dvojbobu a jednotlivci se pak snažili přesně střílet při biatlonu. Průběh jednotlivých disciplín byl velmi dramatický, byť se občas zvrhnul v komedii. Zvláště u psích spřežení, kdy chudáci nevidomí psi (děti se zavázanýma očima), byli občas i neslyšící, neboť jak jinak si vysvětlit, že na pokyn svého vodiče „doprava“, zcela neomylně zahnuli doleva. Takovéto striktní vyplňování pokynů mělo ovšem za následek neprojetí kontrolních bodů, ale projetí řadami diváků. Z téhož důvodu hlavní favorité klání psích spřežení Mloci, byť nabrali nevídanou rychlost, skončili v poli poražených. Nemálo divácky atraktivní byl rovněž závod dvojbobů. Jak jistě víte, v závodech bobů je velmi důležitý start, a tak i my tuto činnost nacvičovali. Šlo o to, že dvojce se měly řádně odrazit, nasednout na sáně a ujet co největší vzdálenost, a to vše na připravené ledové dráze. O tom, že to nebylo nic jednoduchého, svědčily mnohé veselé figurální pozice zaujímané závodníky na saních. I když někteří neujeli příliš velkou vzdálenost, tak od bodových rozhodčích dostali vysoké známky za originální styl. Dokonce jsme se dočkali i prvního historického vyjetí bobu z dráhy již po dvou metrech od startu, nemluvě o jízdě brzdařem napřed. Závod v biatlonu byl inspirován sprintem, kdy závodníci běželi tři okruhy (bez lyží), střelbu tenisákem na petky (ležka), a hodem curlingového kamene (stojka). Trestný okruh pak byl kolem našeho kopečku. Po drobných počátečních zmatcích, kdy někteří běželi kolečka dvě, načež absolvovali obě střelby, si to „sedlo“, a závodníci již běhali dle daných propozic. Bohužel zde musím konstatovat, že ani jeden ze závodníků si neodpustil aspoň jedno trestné kolo. Vrcholem sportovních klání pak byl zcela jistě curling. Na pěkně připravené ledové dráze absolvovali své hody kameny (neměli jsme žulu, tak musely postačit dřevěné špalíky) tříčlenné družstva. Přes drobnou počáteční nedůvěru v tento sport a své schopnosti, rostla s přibývajícím počtem hodů, jak přesnost umisťovaných kamenů, tak nadšení pro tuto hru. Nejedno klání sneslo v dramatičnosti porovnání se skutečnou olympiádou. Celkem závodilo šest družstev turnajovým způsobem, každý s každým. Po vysilujících sportovních výkonech nás v klubovně čekal výborný oběd a krátká chvilka odpočinku (jíž někteří využili opět k metání kamenů na ledové ploše). Jako na každé olympiádě nemohl chybět medailový ceremoniál. My měli to štěstí, že vítězům jednotlivých disciplín předal medaile nejúspěšnější sportovec Sviadnova pan Jaromír Nevlud. Předávání medailí pak plynule přešlo ve vyprávění pana Nevluda o jeho sportovních začátcích a úspěších. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že byl vítězem ve sdruženém závodě na první univerziádě, současníkem Rašky, držitelem rekordu na můstku v Banské Bystrici, nejúspěšnějším československým skokanem v roce 1961, že místo sjezdovky na Bílé byl skokanský můstek, že skákal s padákem, létal na rogalu a mnoho dalšího zajímavého. Na závěr se s námi vyfotil a jako upomínku na toto setkání nám věnoval skokanské lyže, na nichž dosáhl svých největších úspěchů. I my jsme se poté odebrali plni dojmů do svých domovů, ale již nyní se těšíme, že si brzy znovu zasportujeme na další olympiádě. Malé, ale naši.
Kliknutím na obrázek níže se dostanete do galerie 🙂
