Sobotní výprava byla velmi pestrá na zvraty – nejprve Myška nedorazila, pak nám vytrhla trn z paty Eliška, takže nás byl opět sudý počet a rozhodovali jsme, zda Opavu či Odru. Opava vyhrála. Vyjeli jsme. Začalo krapat. Po chvíli začalo lít… nevadí, v autě je to v pohodě, teplo, sucho… Dojeli jsme do Kravař, lelo jak z konve… Hasiči u řeky závodili ve štafetě a nám se nechtělo ani z auta… Inu, pojedli jsme a vyrazili prohlédnout si nedalekou Raduň.
Je to krásný zámek, ale nejlepší je tam v podzámčí fotbalové hřiště, jak jsme zjistili podle zájmu Mloků 🙂 Asi posledním zvratem byla změna počasí – tentokrát k lepšímu. A tak jsme se vrátili do Kravař a konečně o půl jedné vypluli. Podle průtoku ale musím říct, že se to vyplatilo. Hladina řeky v měřícím bodu v Děhylově stoupla o dva cm na 63 cm a průtok byl cca 4 m3.
Cesta probíhala hladce, jen řeka byla zakalená. Než jsme se nadáli, byl tu první jez u trampského tábořiště, a po chvíli druhý, a pak most u nějž byl náš cíl. Byli jsme tam lehce před pátou. Celou trasu si můžete prohlédnout tady.
A jak to bylo v neděli? Hezky jsme se vyspaly, zašly na mši do Místku a o půl desáté se setkaly před hangárem – Katka, Maru, Denča a já. Sbalily jsme vše potřebné a za svitu sluníčka vyrazily do Smolkova, kde jsme se nalodily a splouvaly řeku směrem ke Štěrkovně s vidinou koupání v cíli. Cesta ubíhala, pozorovaly jsme ptáky, poslouchaly neznámé zvuky, pádla zlehka rozrážela vodu, slunce svítilo… Než jsme se nadály, byly tady Jilešovice. Sbalily jsme lodě do auta, vytáhly ručník a vyrazily ke Štěrkovně, že se vykoupeme. Již z dálky se zdálo, že na vůni se moc nehraje, z blízka se ukázalo, že ani barva není zrovna nejlákavější… Inu, rybník brčálník to byl. Trošku zklamaně jsme vyrazily zpět k autu a spřádaly plány, že si to vynahradíme čokoládou se šlehačkou. Inu, když příroda nepřeje, tak se bříško raduje 🙂
Nedělní trasa zde. Oproti sobotě byl stav vody cca o 2 cm méně.
A prvních pár fotek je tu 🙂
