Dne 27.5. v 16:20 jsem se já, Mirek Dušín, setkal s dětmi na nádraží, odkud nám v 16:37 jel vlak do Dobratic. Jen co jsme se vydali na 4 km dlouhou cestu na chatu Višňovka začalo pršet, a tak jsme si všichni nasadili pláštěnky, abychom nezmokli. U chaty jsme zachránili ze spárů Černých jezdců Jarku Metelku. Pak se děti ubytovaly a všichni jsme se sešli v jídelně abychom se seznámili. Potom jsme usedli ke stolům k večeři, kterou nám přichystaly naše skvělé kuchařky.
Následující den jsme vstali v 7:00. Posnídali jsme buchty upečené maminkami dětí (moc děkujeme). Po snídani se děti vydaly na výlet plnit všemožné záludné úkoly, se kterými si skvěle poradily. Po cestě jsme zahlédli záhadného muže, o kterém jsme se později dozvěděli, že se nazývá „Široko“. Hned co jsme došli z výletu, přepadli nás Černí jezdci, ale naštěstí nás ukryl Jindra Hojer a jelikož bylo zrovna chvíli po poledni, pozvali jsme ho, aby s námi poobědval. Po odpoledním klidu měly děti za úkol vyrobit si své družinkové vlajky. V předtuše toho, že s Jindrou a Jarkou založíme svůj klub, jsme si také vyrobili svou vlajku. Všechny vlajky byly moc pěkné, což si určitě pomysleli i Černí jezdci, kteří nám je ukradli. Proto jsme s nimi museli svést souboj o naše zástavy. Díky týmovému duchu a velkému snažení všech dětí jsme své vlajky získali zpět. S tím se ale naši soupeři nechtěli smířit a pokoušeli se nám je znova vzít. To se jim však naštěstí nepovedlo díky Červenáčkovi s Rychlonožkou, kteří je polili vodou, a tím je odradili. Následně jsme se jich s Jarkou a Jindrou optali, jestli by se nepřidali k nám, že zakládáme nový klub. S touto skvělou nabídkou nemohli nesouhlasit, jen jsme nevěděli, jak se budeme nazývat. Děti naštěstí měly skvělý nápad, a tak jsme vznikly my, Rychlé šípy. Následovala výtečná večeře, po které jsme se pilně chystali na mši svatou, kterou nám soukromě odsloužil kaplan Václav Rylko, za což mu náleží velké díky. Po mši jsme zazpívali večerku a šli jsme spát.
V neděli jsme vstávali opět v 7 hodin. Po snídani si děti šly zabalit své věci načež následovala bitva proti Černým jezdcům, ve které děti dosáhly konečného vítězství, a tak jsme mohli uzavřít příměří. A jelikož už se blížil čas odjezdu, zahráli jsme si s dětma ještě poslední hry na rozloučenou. Následoval opět výborný oběd, po kterém přišlo na řadu rekapitulační kolečko. Při tomto povídání se zpoza rohu vynořil Široko. Bohužel nám utekl, ale zanechal vzkaz, ve kterém stálo: „Ještě se uvidíme.“ Hned potom co jsme přečetli tento vzkaz, přijel autobus a museli jsme se rozloučit. Děti se v pořádku vrátily na vlakové nádraží, kam si pro ně přijeli jejich rodiče.
Za Rychlé šípy Mirek Dušín
P.S.
Donesly se k nám zvěsti, že se Široko objevil i u klubovny. Proč nás sleduje? Co od něho máme očekávat? Na tyto otázky si snad dokážeme odpovědět už na táboře.
