A jaké to bylo se můžete dozvědět z kroniky 🙂

Je to základní prvek bez kterého se neobejde žádný účastník našeho tábora.
Jedná se o oděv, který zakrývá trup a částečně i nohy, proto je nejlepším
rozlišovákem mezi ry􀆡ři. Je také velmi snadné ho vyrobit. Skládá se ze dvou
obdélníků které nahoře a na stranách spojíme, necháme ovšem otvory na hlavu
a ruce.

Co je potřeba a jak na to:

• Látka (bavlna, len, vlna – lze použít skoro cokoli), budeme potřebovat dvě barvy a to dle vlastního výběru
• Naměříme dítě a podle toho látku nastříháme
• Kraje zapošijeme, aby nebyly roztřepené (dodá to uhlazenější vzhled a látka se nebude párat)
• Sešijeme tak, aby oděv vypadal tak jako na obrázku níže
• Na levou půlku hrudníku (na srdce) přišijeme suchý zip jemnou stranou o velikosti 10*10 cm
• A ještě k tomu budou děti potřebovat pásek

Letos se děti ocitnou ve světě středověkých králů, princezen, magie a dokonce i draků, ve kterém je čeká nejedno dobrodružství. Víc už se však táborníci dozví později sami.

Termín konání tábora je 30.7.-5.8.2023, umístěn bude opět poblíž obce Bílá. Podmínkou účasti na táboře je ukončená 1. třída ZŠ. Nejzazší termín pro odevzdání online přihlášky je 30.4.2023.

Odkaz na přihlášku mladšího turnusu

Prosíme o vyplnění přihlášky v každém případě, ať víme i o případné jisté neúčasti dítěte na táboře.

Přihlášeným účastníkům tábora budou během měsíce května zaslány další podrobnější informace. Již teď už však víme, že děti budou na tábor potřebovat svůj vlastní středověký obleček. Prosíme, aby si ho s vaší pomocí děti vytvořily, a následně přinesly na tábor. Návod na jeho vytvoření najdete zde.  

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Za všechny vedoucí zdraví

Filip Pěch

hlavní táborový vedoucí

mob: 732336649

Také letos jsme společně tvořili adventní věnce – pár fotek najdete tady

Již počtvrté nás podpořila Nadace ČEZ ze zaměstnaneckého grantu Letos (r. 2022) jsme pořídili deset stanových plachet a díky tomu jsme mohli letos tábořit na vlastním tábořišti, v krásném prostředí na Bílé.

Velké díky všem, kteří nám fandí a dali nám svůj hlas!

A především děkujeme Nadaci ČEZ, že podporuje činnost spolků, jež pracují s dětmi a umožňuje tak růst nové generace.

Dne 27.5. v 16:20 jsem se já, Mirek Dušín, setkal s dětmi na nádraží, odkud nám v 16:37 jel vlak do Dobratic. Jen co jsme se vydali na 4 km dlouhou cestu na chatu Višňovka začalo pršet, a tak jsme si všichni nasadili pláštěnky, abychom nezmokli. U chaty jsme zachránili ze spárů Černých jezdců Jarku Metelku. Pak se děti ubytovaly a všichni jsme se sešli v jídelně abychom se seznámili. Potom jsme usedli ke stolům k večeři, kterou nám přichystaly naše skvělé kuchařky.

Následující den jsme vstali v 7:00. Posnídali jsme buchty upečené maminkami dětí (moc děkujeme). Po snídani se děti vydaly na výlet plnit všemožné záludné úkoly, se kterými si skvěle poradily. Po cestě jsme zahlédli záhadného muže, o kterém jsme se později dozvěděli, že se nazývá „Široko“. Hned co jsme došli z výletu, přepadli nás Černí jezdci, ale naštěstí nás ukryl Jindra Hojer a jelikož bylo zrovna chvíli po poledni, pozvali jsme ho, aby s námi poobědval. Po odpoledním klidu měly děti za úkol vyrobit si své družinkové vlajky. V předtuše toho, že s Jindrou a Jarkou založíme svůj klub, jsme si také vyrobili svou vlajku. Všechny vlajky byly moc pěkné, což si určitě pomysleli i Černí jezdci, kteří nám je ukradli. Proto jsme s nimi museli svést souboj o naše zástavy. Díky týmovému duchu a velkému snažení všech dětí jsme své vlajky získali zpět. S tím se ale naši soupeři nechtěli smířit a pokoušeli se nám je znova vzít. To se jim však naštěstí nepovedlo díky Červenáčkovi s Rychlonožkou, kteří je polili vodou, a tím je odradili. Následně jsme se jich s Jarkou a Jindrou optali, jestli by se nepřidali k nám, že zakládáme nový klub. S touto skvělou nabídkou nemohli nesouhlasit, jen jsme nevěděli, jak se budeme nazývat. Děti naštěstí měly skvělý nápad, a tak jsme vznikly my, Rychlé šípy. Následovala výtečná večeře, po které jsme se pilně chystali na mši svatou, kterou nám soukromě odsloužil kaplan Václav Rylko, za což mu náleží velké díky. Po mši jsme zazpívali večerku a šli jsme spát.

V neděli jsme vstávali opět v 7 hodin. Po snídani si děti šly zabalit své věci načež následovala bitva proti Černým jezdcům, ve které děti dosáhly konečného vítězství, a tak jsme mohli uzavřít příměří. A jelikož už se blížil čas odjezdu, zahráli jsme si s dětma ještě poslední hry na rozloučenou. Následoval opět výborný oběd, po kterém přišlo na řadu rekapitulační kolečko. Při tomto povídání se zpoza rohu vynořil Široko. Bohužel nám utekl, ale zanechal vzkaz, ve kterém stálo: „Ještě se uvidíme.“ Hned potom co jsme přečetli tento vzkaz, přijel autobus a museli jsme se rozloučit. Děti se v pořádku vrátily na vlakové nádraží, kam si pro ně přijeli jejich rodiče.

Za Rychlé šípy Mirek Dušín

P.S.

Donesly se k nám zvěsti, že se Široko objevil i u klubovny. Proč nás sleduje? Co od něho máme očekávat? Na tyto otázky si snad dokážeme odpovědět už na táboře.

Na předposlední víkend v říjnu, tedy 22.-24.10., si pro světlušky a vlčata připravili starší skauti víkendovku.

V pátek po příjezdu posledních opozdilců na ubytování v Morávce se všichni usadili do kruhu a začali hrát hru Městečko Palermo. Najednou zhasla světla, a když někdo rozsvítil, objevili se obyvatelé Palerma a mezi nimi ležící mrtvola. Tudíž začal hon na vraha, případně vrahy, jak už je v Palermu tradicí. Po noční hře děti chytily jednoho z vrahů, kterým byla zahradnice.

Další den ráno se děti doslechly, že zemřel další člověk a indicie, které by jim pomohly najít dalšího vraha, jsou poschovávány po okolí, takže se je vydaly hledat. Po výletě se všichni občerstvili obědem a krátkým odpočinkem. Následně děti složily kousky šifry, které našly a odhalily dalšího vraha, tentokrát cukrářku. Potom se ale objevil další problém. Učitelka přivedla k faráři hrobníka, snad posednutého, ale bystrý farář hned zjistil, že věci se mají úplně jinak. Hrobníkovi psychopat vyřízl jazyk a ten skončil v zamčeném pokoji. Naštěstí měli vojáci univerzální klíč, který by ale někomu dali jedině výměnou za poukázku na dovolenou. Tak děti sháněli poukázky, ty ale dostaly výměnou za něco dalšího a dalšího a dalšího, až se nakonec propracovaly až k onomu klíči. Jazyk se naštěstí našel včas a doktor ho ještě stihl přišít. Zachráněný hrobník nakonec prozradil, že poslednímu vrahovi odmítl pomoci s mrtvolou a tak ji bude zakopávat sám ten den večer. Děti  po tmě statečně došly až k němu, vrah sice utekl, ale nechal na místě svůj rýč s otisky prstů.

Otisky byly přes noc vyhodnoceny a tak mohly děti ráno porovnat vzorek s prsty obyvatel, což ale nebyl úplně lehký úkol, protože ne každý byl ochotný spolupracovat a tak musely pro otisky běhat a skládat je po částech. Nakonec chytily hoteliéra, posledního vraha. Po obědě a několika odpočinkových hrách se děti plné zážitků rozjely domů.

Myška

fotky zde

… a že si to kluci parádně užili!

fotodokumentace