Vzhůru na Javořinku

Výlet na Javořinku je za námi. Při počítání jsme došli k číslu 20, slovy „dvacet“ účastníků. Po hře, která se jmenuje „přestřelka“ jsme vyšli ze Samčanky po modré turistiské značce, v zápětí jsme objevili obrázkovou stezku na Javořinku. Zatímco cesta začala stoupat, my hráli hru oheň – voda – vítr, pak jsme si měli zapamatovat a přednést básničku, najít v lese suroviny na výrobu masti a pak to přišlo… ztratili jsme se… vyzkoušeli jsme si zavolat o pomoc, která nám poradila postavit přístřešky, kdyby se přihnal déšť. Vše dobře dopadlo a my našli cestu z lesa ven. Na Javořince u zvoničky však začalo foukat, takže jsme se dlouho nezdrželi a vysněné hutututu jsme hráli až na louce na Kosti. Pak už zbýval jen kousek na autobusovou zastávku, kde jsme si ještě zahráli cukr – káva – limonáda – čaj – rum – bum…

A to je konec. Autobus přijel a vy se vydali na cestu zpátky k našim rodičům. Výlet se opravdu podařil, nejvíce se nám líbila stavba přístřešku a hutututu. Tak příště na viděnou a doufám, že přijdete taky 🙂

Neonky

 

 

 

Informace k výletu:

Opava – vodácká výprava

 Sobotní výprava byla velmi pestrá na zvraty – nejprve Myška nedorazila, pak nám vytrhla trn z paty Eliška, takže nás byl opět sudý počet a rozhodovali jsme, zda Opavu či Odru. Opava vyhrála. Vyjeli jsme. Začalo krapat. Po chvíli začalo lít… nevadí, v autě je to v pohodě, teplo, sucho… Dojeli jsme do Kravař, lelo jak z konve… Hasiči u řeky závodili ve štafetě a nám se nechtělo ani z auta… Inu, pojedli jsme a vyrazili prohlédnout si nedalekou Raduň.
Je to krásný zámek, ale nejlepší je tam v podzámčí fotbalové hřiště, jak jsme zjistili podle zájmu Mloků 🙂 Asi posledním zvratem byla změna počasí – tentokrát k lepšímu. A tak jsme se vrátili do Kravař a konečně o půl jedné vypluli. Podle průtoku ale musím říct, že se to vyplatilo. Hladina řeky v měřícím bodu v Děhylově stoupla o dva cm na 63 cm a průtok byl cca 4 m3.
Cesta probíhala hladce, jen řeka byla zakalená. Než jsme se nadáli, byl tu první jez u trampského tábořiště, a po chvíli druhý, a pak most u nějž byl náš cíl. Byli jsme tam lehce před pátou. Celou trasu si můžete prohlédnout tady.
A jak to bylo v neděli? Hezky jsme se vyspaly, zašly na mši do Místku a o půl desáté se setkaly před hangárem – Katka, Maru, Denča a já. Sbalily jsme vše potřebné a za svitu sluníčka vyrazily do Smolkova, kde jsme se nalodily a splouvaly řeku směrem ke Štěrkovně s vidinou koupání v cíli. Cesta ubíhala, pozorovaly jsme ptáky, poslouchaly neznámé zvuky, pádla zlehka rozrážela vodu, slunce svítilo… Než jsme se nadály, byly tady Jilešovice. Sbalily jsme lodě do auta, vytáhly ručník a vyrazily ke Štěrkovně, že se vykoupeme. Již z dálky se zdálo, že na vůni se moc nehraje, z blízka se ukázalo, že ani barva není zrovna nejlákavější… Inu, rybník brčálník to byl. Trošku zklamaně jsme vyrazily zpět k autu a spřádaly plány, že si to vynahradíme čokoládou se šlehačkou. Inu, když příroda nepřeje, tak se bříško raduje 🙂
Nedělní trasa zde. Oproti sobotě byl stav vody cca o 2 cm méně.
A prvních pár fotek je tu 🙂

Hvězdná brána 2018, Pocheň – kronika + fotky

A je to tady… písemný doklad o našem táboření, včetně družinových fotek a fotek ze slibů od Matesa! Tak pěkné počteníčko!

 

A už máme i fotky!

Zde od Kouzelníka 🙂

Zde od na Šerifa 🙂

Zde od Aničky, Markéty a utajených fotografů, jež použili Markétin fotoaparát 😀

Pár fotek z puťáku Tygřic

A něco z puťáku Panterů a Rysů

A i samotná brána má svou vlastní galerii.. – síň slávy pro bránu a její tvůrce!

Inspirace (nejen) na prázdniny…

Vyšlo nám krásné počasí a přišli také skalní příznivci a přátelé, kteří si s námi zahráli různé hry – metro, scrable, mölkky či jiné. Neonky připravily skvělé pohoštění, takže ani naše bříška nepřišly zkrátka. A že to něco stálo? Hřeje mě pocit, že jsem pomohla třem holkám posunout se blíže k jejich snu – jet na jamboree do Západní Virginie. Tak někdy příště zase na viděnou!

Přijďte se inspirovat – zahrát si hry venku i vevnitř, malí i velcí 🙂 V čase 16 – 19 hodin ve Sviadnově ve skautské klubovně.

ATOME, nezapomínáme!

Letos v květnu uplynulo 20 let od smrti bratra Atoma (ing. Milana Hartmanna) – zakládajícího člena 5. skautského chlapeckého oddílu v Místku v roce 1945, který se zásadním způsobem zasloužil o znovuobnovení činnosti skautů v Místku v letech 1968 – 1970 a následně i po sametové revoluci v roce 1989.

Při této příležitosti se 4. května 2018 z iniciativy bratra Kouzelníka uskutečnila vzpomínková akce na tohoto Skauta u jeho hrobu na hřbitově ve Sviadnově. Akce se zúčastnil br. Petr (Atomův syn), br. Černobýl a další bratři – Tom, Kouzelník, Mates, Kelímek, Borůvka a Santini.

Br. Petr a br. Černobýl oživili naše vzpomínky ukázkami dobových fotografií s br. Atomem a archivních záznamů z akcí oddílu v uplynulých desetiletích. Nad jeho hrobem každý z nás několika větami zavzpomínal na dobu, kdy byl mezi námi, a společně jsme mu zazpívali písničku „Žabák“, kterou nás na prvních „porevolučních“ táborech začátkem 90. let učil. Během zpívání refrému písničky, kdy se ozývá žabákovo hlasité kvákání „Kva…, Kva…, Kváááá….“ vstoupila na jinak opuštěný hřbitov nedaleko od nás pomalým krokem jedna starší paní. Nevím, co si myslela, když uslyšela zpěv nad hrobem a hlasité kvákání „výrostků“ přeci jen již dost odrostlých pubertě … Ale možná ji to překvapilo nebo dokonce  i potěšilo, byla-li zamlada taky skautkou.

Věřím, že bratra Atoma naše zavzpomínání i „jeho písnička“ potěšila neboť naše hlasy nepochybně slyšel. Tam „nahoře“ …

Díky, Atome !

Zapsal: Santini

Květnová Moravice

Ahóój Moravice!

Bylo to úžasné, pouštěli cca 15 m3, takže jsme si řeku mohli vychutnat z Kružberku až do Žimrovic.

Zdolali jsme všechny překážky (jen pro představu – Eli zaspala, závada na autě, dírka v lodi,…) a plně si užívali to, že řeka krásně teče a loď po jejích vlnách ladně pluje 🙂

Díky všem za jejich krásný výkon, jelikož jsme zdolali 30 říčních kilometrů.

Pro úplnost – vyrazili jsme cca v 10 hodin a kolem půl páté byli v cíli.